Zuzana Kadlecová

Velké poděkování patří paní ředitelce Ivetě Mečířové za profesionální organizaci výstavy a dlouhodobou podporu autorky. Další poděkování patří hudební formaci Mackie Messer Band v čele s Jardou Kotkem. Díky židovským motivům v jejich podání se podařilo propojit atmosféru vernisáže... Spojení hudby a výtvarného projevu tak potěšilo všechny návštěvníky. Autorka by ráda poděkovala všem zúčastněným a především již tradičně paní Terezii Dubinové, Phd., jejíž úvodní slovo vám zde zprostředkovaně nabízíme:

JAK SPOLU SOUVISÍ ŽENY,  PLANETY, ARCHANDĚLÉ A KABALISTICKÝ STROM ŽIVOTA?

Vstoupíme-li do kontaktu s obrazy Zuzany Kadlecové, tedy do pole jejich vyzařování, neocitneme se „v jiném světě“, jak se často říká. Jsme stále ve stejném světě, jsme to my ve své realitě, ale najednou jsme nuceni zpomalit, zastavit se, ztišit se celou bytostí, ponořit se hlouběji, nechat se omámit a probudit. V tomto pořadí, dle vnímavosti. Je to svět, který známe, ale často nevidíme a nevnímáme. A teď je ta příležitost to změnit. Právě proto jsme sem přišli, více či méně vědomě.

ENERGIE BAREV, ENERGIE TAHŮ, POHYB, DYNAMIKA, A DO TOHO DEKORATIVNÍM PÍSMEM PSANÉ TEXTY A HEBREJSKÁ SLOVA. Proč by to mělo  s námi souviset? Na to se židovská mystika kabala neptá. Hledá to, co lidi, zvířata, rostliny, celé stvoření, celý Vesmír, spojuje, nikoliv rozděluje. Hledá to, co tomuto spojení dává smysl a obsah. Tak, jak si to přál „Svatý Budiž Požehnán“, Bůh s tajemným nevyslovitelným jménem JHWH. Na obraze ho Zuzana stvořila ze zrcadla  - vždyť Bible říká, že člověk byl stvořen  „be-calmenu ki-dmutenu“, podle božího obrazu a podoby. Jaký ten obraz a podoba jsou, to nikdo neví… Tak zůstává hned na počátku svobodný prostor pro tajemství, lidskou tvořivost, fantazii a svobodnou vůli.

NEBOŤ „…KDO SPASÍ SVĚT I SAMÉHO BOHA, KDYŽ NE ČLOVĚK?“, píše se na obraze Kawana. Slova přesně vystihující odvahu rabínů hraničící s drzostí. Božství je partnerem, rovnocenným a mocným. Božství je výzvou člověku: poznej svoji podstatu, opusť dogmata o své nemohoucnosti, převezmi odpovědnost tvůrce, tvoř svoji realitu s moudrostí a láskou, a staneš se božským. Kawana je náš nejvnitřnější záměr, směřování naší duše, naše vnitřní rozhodnutí a naladění. Kam a jak směřuje, tam vede naše budoucnost. Směřuje-li s laskavostí, bude laskavá. Směřuje-li se vztekem a ublížením, bude hněvivá a ublížená. Na myšlenkách záleží, od nich se odvíjejí činy a slova.

ŽENSKÉ TĚLO JE STEJNĚ SUGESTIVNÍ JAKO ARCHANDĚL GABRIEL. A proč ne? Figura inspirovaná písní Paparazzi zpěvačky Lady Gaga nemá tvář a hebkou kůži si také musíme domyslet. Naopak Gabrielova tvář je snad až příliš výmluvná, unavená službou nepoučitelnému lidskému druhu. Michaelova tvář je zčásti ve světle, zčásti už propadá temnotě, sjednocena . Síla i křehkost žen, zastavení v pohybu. Jednota protikladů, hledání rovnováhy – věčné úsilí o harmonii nevylučuje dramatický boj. Tak je tomu uvnitř i navenek, v našem nitru, v našem vnějším světě, ve Vesmíru. Pohyb i stabilitu věčného vyvažování symbolizuje kabalistický Strom života.

DVACET DVA PÍSMEN HEBREJSKÉ ABECEDY. Těžko uvěřit, že mohou být živá – a ona jsou. Žijí si svým životem. Tomu, kdo jim věnuje pozornost a zájem, začnou odkrývat netušené světy. Světy, které tu byly, jsou a budou. Představte si starověké Izraelity, kterým bylo náboženským právem zakázáno věnovat se malířství a sochařství. Kam směřovat svoji tvůrčí energii, svůj potenciál moudrosti? Tam, kam je to povoleno – do Slova. Slovo a jeho energie tvoření vyžaduje úctu a opatrnost. Práce s písmeny je alchymie, práce s hebrejskými písmeny je magie: Bůh řekl „Budiž světlo“, a bylo světlo. Mohu totéž říci – a zapsat – já? Zda půjde o bílou či černou magii záleží na mé kawana, na úmyslu mého srdce, ve kterém dle rabínů sídlí vědomí, city i rozum. Dotýkám-li se tajemství, měl bych znát hranice a pravidla. Neboť Boží Přítomnost je „oheň spalující“, eš ochelet hi. Zahrávat si s ním se nevyplácí. A ve své pýše člověk může zničit příliš mnoho světů, vnitřních i vnějších.

ODPOVĚĎ NA ÚVODNÍ OTÁZKU TEDY ZNÍ: VŠE SOUVISÍ SE VŠÍM. I ta nejmenší věc, čin, prožitek a událost je součástí sítě Vesmíru symbolizované Stromem života. Co se děje v jeho koruně, děje se v kořenech, a naopak. Kdo říká, že naše životy jsou nudné, všední, utrápené a bolestivé? My, my sami omezeni svojí úzkou perspektivou. Necháme-li se probudit žhavými uhlíky (obraz „Dance in the Dark“, tedy „Tanec v temnotách“), nově otevřenýma očima uvidíme jemnou a moudrou symboliku ve všem, co prožíváme, kde žijeme, s kým se stýkáme a co děláme. Vše, po čem toužíme, je v nás, TADY A TEĎ – otevřené oči, naše vnitřní oči, oči malířky jako nabízený prostředník, netrpělivý oheň Gabriela a rok 2011, kterému vládne planeta Uran, symbol nečekané, z našeho pohledu nelítostné, pravdu odhalující změny. Ať vám zážitek z obrazů pomůže to zažít na vlastní kůži.

Mgr. Terezie Dubinová, PhD.

Kulturologie – Hebraistika www.oheladom.cz

Milá Terezko, Tvůj text k zahájení této výstavy je destilát, který jsem musela vstřebávat po dávkách...Tvoje síla slova je tak velká, že bych ho nejraději
nazvala MORE NEVUCHIM- 2011 (v čes. překladu Průvodce tápajících, autor Moše ben Majmun - Maimonides,nar.1138). Nebála bych se toho, že by proti tomu Maimonides něco měl i proto, že jeho jméno je v naší rodině hodně frekventované, protože se tak jmenuje jeden z našich kocourů... Díky Zuzka