Zuzana Kadlecová

Zcela na úvod je zde avizovaná řeč Pavla Vrátného:

Když dovolíte, začnu citátem jedné dámy : „Některé věci nás naplňují na povrchu, jiné nás naplňují v hloubce. Ty první se dají koupit, ty druhé se dají prožít. Na ty první existuje reklama, ty druhé si člověk musí nalézt sám.“

Ten citát je sám o sobě zajímavý, a navíc se mi zalíbil i proto, že považuji téma výstavy - židovskou mystiku, kabalu - právě za takovou věc, která člověka může naplnit opravdu podstatně, v hloubce. Odkud ale teď začít, když téma je tak široké a závažné, a člověk, který k němu přichází zvnějšku si uprostřed všech těch nových pojmů a symbolů připadá opravdu ztracený.

Rabín Pečarič, který nás o kabale učil, se nás snažil povzbudit, a tak nám vyprávěl o příhodě od Západní zdi ( Zdi nářků ) v Jeruzalémě. Tam se přicházejí modlit Židé z celého světa. A zvláště ti, kteří jsou zdaleka, tak své přání nebo modlitbu napíšou na papírek, složí ho, a zasunou do některé ze škvír mezi kvádry zdi. Tam zůstává tak dlouho, než vrchní rabinát rozhodne zeď vyčistit, papírky shromáždí a s pietou je pohřbí, jabo by to byly svitky Tóry. Západní zeď je vlastně pro Židy nejposvátnějším místem na světě, je tím jediným, co zbylo z Chrámu. Byla to tenkrát opěrná zeď chrámového návrší. Ta svatost postupuje tak : ze všech zemí je nejsvatější Erec Jisrael, ze všech měst Jeruzalém, a ze všech míst v Jeruzalémě je to právě Západní zeď. A zrovna na tohle místo přišel poprvé jeden takový začátečním, nový přistěhovalec, který ze židovské tradice nepochytil vůbec nic. Postával u té zdi, koukal jak se ostatní klátí při modlitbě, sám nevěděl jak na to. A tak se zahleděl přímo před sebe na zeď, a vidí, že tam jsou nějaké ušmudlané papírky. Chvíli na ně zíral, zakroutil hlavou nad tím, že to tam nikdo neuklízí. A tak ho nenapadlo nic lepšího, než začít vytahovat jeden papírek za druhým, a když už jich měl plnou hrst, tak si z kapsy vytáhl zmuchlanou igelitovou tašku, a házel je do ní. Tak se do té své činnosti zabral, že si až po chvíli všimnul, že se kolem něj vytvořil půlkruh velmi pobouřených , zbožných Židů. A pak následovala scénka jako z grotesky. Ve tváři výraz Laurela, rychle tahal papírky z igelitky a honem je zase sázel do těch škvír mezi starobylými kamennými kvádry. Tuhle historku nám rabín Pečarič vykládal proto, abychom se nestyděli za svoji nevědomost. Každý nějak začíná.

Ale i na tomhle příkladu je vidět, jak je zásadní znát základy judaismu ještě dříve, než se člověk pustí dál, do židovské mystiky. I středověký židovský filozof Moše ben Maimon ve svém díle Mišne Tóra říká, že studiu mystiky musí předcházet osvojení rabínských znalostí, a nikdo se nesmí procházet mystickou zahradou dříve, než se nasytil chlebem a masem, tj. dokud nezvládl tradiční náboženské disciplíny Tóry a Talmudu.

Z tohoto pohledu už nám nebude divné, že je tohle učení přirovnáváno k žebříku. Člověk musí nejprve zdolat ty spodní příčky, aby se vůbec dostal k těm vyšším. Odpovídá to i názoru, že existuje několik stupňů chápání významu textu Tóry. Tato několikastupňovitost má speciální název - PARDES. Ten název je notarikon- slovo složené z prvních písmen několika slov. V běžném významu tohle slovo jinak znamená ovocný sad, někdy i ve smyslu ráj. Když si to slovo rozložíme na jednotlivé stupně, tak tím prvním slovem je PŠAT, který je obvykle popisován jako význam doslovného znění, ale rabín Pečarič zdůrazňoval, že to není žádná rovina, ale dosažený první stupeň ( madrega rišon ), a odpovídá znalosti Targumu Onkelos a komentářům Rašiho. Kdo zdolal první stupeň, tak tomu je například jasné, že když se v překladech píše „oko za oko“, tak to neznamená, že mám jít, a taky někomu to oko vypíchnout, ale smyslem je - dostatečně odpovídající finanční náhrada. V originále se totiž píše „ajn tachat ajn“ - „oko POD oko“. A pod písmeny ajin, jod a nun, které tvoří slovo oko, jsou v alefbetě písmena kach, samech a fe, která tvoří slovo peníze.

Druhým stupněm chápání textu je REMEZ, ten má význam nábožensko-filozofický, alegorický. Ze známých děl odpovídá knize More nevuchim ( Průvodce zbloudilých ) rabína Moše ben Maimona. Během doby byl také spojen s gematrií, číselnou hodnotou písmen, se kterou se v kabale také pracuje. Třetí stupeň je draš, který má význam eticko- homiletický, kazatelský, a posledním stupněm je SOD - mystická, skrytá úroveň.

Mohl bych se teď rozpovídat o kabale maasit - praktické kabale, nebo o kabale ijunit- kabale čistě teoretické, spekulativní, která je i podle rabína Pečariče mnohem významnější. Mohl bych spustit o tématech kabaly maase berešit a maase merkava. Nechci vás ale zbytečně zahltit a úvodní slovo zaměnit za přednášku. Koho to téma zajímá, určitě si najde cestu např. do liberecké synagogy, kde bude po prázdninách pokračovat cyklus přednášek o kabale. V úvodním citátu jsem ale řekl, že ty podstatné věci, které naplňují člověka v jeho nitru, si musí nalézt člověk sám. A tak nechci napovídat víc, než je třeba. Ostatně inspirací je i dnešní vernisáž Zuzky Kadlecové, která je ilustrací jejího upřímného hledání v této oblasti. Byla konfrontována s texty významných kabalistů, a jejich citáty vyšperkovala svoje díla. Divák může vnímat výtvarné pojetí, i samotné myšlenky dávných kabalistů.

Dnes, stejně jako kdykoliv jindy v dějinách, řeší lidé stále stejné základní problémy, na které hledali odpovědi i kabalisté. Kde se v dobrém B-žím světě vzalo zlo, a jak prožít smysluplně život právě v tomto světě ? Myšlenkou kabaly a zároveň etiky je přesvědčení, že každý čin člověka má odezvu nahoře, ve světě Nebes, stejně jako procesy, ke kterým dochází v sefírách působí následně na pozemský svět. Žádný dobrý skutek není zbytečný, je zakořeněn nahoře, ve spojení, existujícím mezi člověkem a sefírami. Každý člověk podle kabalistů může dosáhnout duchovního pokroku, když si uvědomí, že všechny zdánlivě přízemní činnosti, které vykonáváme na tomto světě, zůstávají duchovně propojeny s B-žskými světy, a působí na ně. Tohle poznání vede k tomu, že je pak člověk ostražitější ke svým činům a myšlenkám. Chce se co nejvíc přimknout k B-hu, svému Stvořiteli, ať je Jeho Jméno požehnáno, promýšlí svoje cesty, a porovnává je s příkazy Tóry, ukazateli na dobré cestě k životu. Podstatou kabaly není nic jiného než vztah, snaha o co nejtěsnější přimknutí k B-hu.

Nechci vás už nadále oslovovat sám, doufám, že tak, jako myšlenky kabalistů zaujaly mě, i autorku výstavy, akademickou malířku Zuzku Kadlecovou, že se stejně tak dotknou i vás. Nechte se pozvat do světa židovské mystiky, do světa, který naplňuje nitro člověka, do světa, ve kterém můžete zažít láskyplný vztah ke svému Stvořiteli, ať je Jeho Jméno požehnáno.

Terezie Dubinová, PhD.

Klíčovým slovem vyjadřujícím podstatu vztahu mezi Terezou a mnou by mohlo být slovo důvěra.Chtěla bych proto Terezce poděkovat za tu důvěru, kterou mi nevím proč věnovala, a s níž rozšiřuje moje obzory.

V letech 1989-97 vystudovala kulturologii a hebraistiku na FF UK v Praze.

V roce 2002 spoluzaložila občanské sdružení Baševi v Jičíně. ( www.basevi.unas.cz)

V roce 2007 obhájila disertační práci(studijního programu Historické vědy) pod názvem „Ženský prvek v interpretaci hebrejských biblických a pobiblických komentářů.“ (školitel Prof.PhDr.Vladimír Sadek,CSc.) a získala titul PhD.

Od roku 2009 působí jako správkyně nově zrekonstruované synagogy v Turnově.

V současné době pracuje jako lektorka přednášek a seminářů

Více na http://www.oheladom.ic.cz/

Děkujeme profesionálním hudebníkům Honzovi a Vaškovi za jazzové improvizace, kterými rozechvěli a naplnili prostor synagogy.

Jan „Basista“ Novotný
multiinstrumentalista, dirigent „Turnovského komorního sdružení“, basista orchestru Divadla F. X. Šaldy v Liberci

Václav „Esmas“ Zelenka, člen orchestru Divadla F. X. Šaldy v Liberci, učitel ZUŠ v Českém Dubu

Velmi si ceníme umožnění výstavy v natolik autentickém prostředí a rádi bychom tak poděkovali panu Aleši Hozdeckému místostarostovi Města Turnova, paní ing. Elišce Gruberové, vedoucí Odboru cestovního ruchu a správkyni synagogy paní Terezii Dubinové, PhD za vstřícný přístup a organizační zajištění akce.

Poděkování Michalovi za přátelskou podporu.
Michal Bartoš
fotograf, grafik
http://www.michalbartos.cz/, http://www.clovecina.cz/
v roce 1996 oceněn 1. cenou v soutěži Czech Press Photo v kategorii „každodenní život“

Jako bonus si prohlédněte tři fotografie Michala Bartoše, ktéré laskavě pořídil během turnovské vernisáže.